Jak jsem bořil mýty o Chorvatsku
Nikdy mě Chorvatsko nelákalo. Měl jsem představu, že všude potkám tisíce Čechů a že pokud pojedu na Mácháč, bude to to samé. Letos však nastal zlom. Během jara, jsme při hledání dovolenkových destinací a prohledávání hotelů, narazili s manželkou na velmi pěkný hotel přímo u moře v oblasti Špadiči, nedaleko Poreče. Po jen krátké chvilce váhání jsme ubytování objednali. Samozřejmě, že se u mne objevily tradiční pochybnosti,, jestli nebude přečechováno, ale brzy jsem to přestal řešit. Pobyt s polopenzí ve velkém hotelu nám začínal 19. července na sedm nocí.
Čeho jsem se nebál, byla cesta. Hodně rád řídím a navíc nejsme blázni, abychom si pobyt dávali od soboty do soboty. Proto i letos jsme se shodli na termínu od středy do středy. V úterý jsem byl ještě v práci a v devět večer jsme vyráželi. Vůbec jsem neměl obavu o plné silnice. Jediné, co mě trochu znervózňovalo, bylo, jak dlouho budou vzhůru děti. Naštěstí tyto obavy se rychle rozptýlily a po půl hodině cesty obě spaly. Cesta probíhala naprosto bez problémů. Okolo půlnoci jsme projížděli Vídní, kde musí být přes den fakt dopravní peklo. Tříproudá silnice je tam svedena jen do jednoho pruhu a na to se připojují další cesty z centra města. Pro nás v tuto dobu byl však průjezd naprosto bez problémů. V úseku dálnice mezi Vídní a Grazem se na silnici chvílemi téměř i bojíme. Je úsek, kdy několik kilometrů ve svém směru a ani proti nepotkáme jediné auto.
Zastávka na krátký odpočinek nás čeká až po pěti hodinách jízdy. Kousek za Grazem směrem na Maribor. Jsou dvě v noci. Parkoviště je nacpané všemi národnostmi a tak se s prckama krátce projdeme, protáhneme a asi za hodinu a čtvrt pokračujeme dál. Příjemným překvapením je, že děti opět usínají. Už za světla, asi po půl šesté, poprvé tankujeme. Ve Slovinsku nedaleko hlavního města Lublaně. Opět ten čas využíváme k procházce. Nemáme kam spěchat. Nástup je až ve dvě hodiny a my už máme větší část cesty za sebou. Slovinsko projedeme celé po jejich dálnici a v Koperu sjíždíme směr přechod. Zde nás čeká pasová kontrola. Nicméně ta spočívá jen v tom, že celníkovi v budce podáme čtyři pasy, on je potěžká v ruce, aniž by je alespoň otevřel a vrací nám je zpátky. Díky tomu i díky relativně brzké hodině (sedm hodin ráno) ani zde nečekáme. Po krátkém úseku Chorvatskem přijíždíme asi v půl deváté ráno na místo pobytu. Hotel Laguna Materada. Čistý čas jízdy přibližně 8,5 hodiny. Když si uvědomím, že před dvěma měsíci jsme z domova jeli do Dvora Králové nějakých 250 kilometrů skoro šest hodin, tak tohle byla docela sranda.
Jelikož máme nástup tradičně až na druhou hodinu, prozkoumáme okolí. Už na parkovišti je vidět, že tu žádný nával Čechů nebude. Popravdě, na poměrně velkém parkovišti nenacházím ani jedno auto s českou poznávací značkou. Naopak jsou tu Holanďané, Belgičané, Italové, Rakušané, Dánové, Švýcaři, Slovinci, Němci a dokonce i auto s francouzskou značkou. Všude kolem hotelu je spousta zeleně a i vyžití pro děti. Okolo desáté zkusíme, jestli by nebylo možné, aby nás ubytovali o něco dříve. Vyšli nám celkem vstříc a po dvanácté hodině jsme na pokoji. Pokud jde o celý týden jsem mile překvapen. Jediné, co bych já osobně vyměnil, jsou kamenité pláže a vstupy do vody, za písečné. Sice jsme samozřejmě měli boty, ale písek je prostě písek. I když, alespoň bylo pěkně čisté moře. Měli jsme i štěstí na vlny, které údajně v Chorvatsku vůbec nebývají. Tady ze sedmi dnů se moře pět vlnilo, což byla paráda. Člověk si nepřipadal jako u Balatonu.
Byli jsme varováni i před cenami. Abych se přiznal, nějak jsme to nezkoumali. Jediné z toho, co jsme si kupovali, tak si pamatuji cenu kopečku zmrzliny. Nějakých sedm kuna, což je hodně podobné cenám u nás. Tuto cenu si jedinou pamatuji, protože děti chodily na zmrzku každý den. Ale jinak jsme ceny nezkoumali, nepřepočítávali a neřešili. Co mě opravdu překvapilo, byl nesmírný klid. Jak v hotelu, tak v jeho okolí. Lidé, jakoby si uvědomili, že jsou na dovolené a naprosto zvolnili. Bylo zajímavé chvilku jen tak pozorovat, jak zvláštně pomalu a klidně se všichni pohybují. I jinde rozeřvaní Poláci nebo Němci, nedělali nikde žádný binec. Pokoje hotelu navíc byly skvěle odhlučněné, takže jste ani neslyšeli, že se někdo pohybuje po chodbách, nebo jde do vedlejšího pokoje. A pokud jde o Čechy, za celý týden jsme zaznamenali v tom velkém hotelu jen jednu rodinu.
Domu jsme opět odjížděli ve středu v noci, takže i zpáteční cesta ten velmi pohodový týden nezkazila. Vždycky jsem byl proti pobytu v Chorvatsku. Bránil jsem se mu zuby nehty. Měl jsem před sebou spoustu zábran, mýtů a předsudků. O příliš českých turistech s paštikama, velké drahotě, špatných službách, špatném chování Chorvatů vůči turistům, nebo o pobřeží bez vln. Všechny se mi za týden podařilo rozehnat a nic z toho jsem nezaznamenal. Možná jsme měli jen štěstí, možná také ne. Už teď jsem si jistý, že se určitě do Chorvatska vrátíme. Nebude to příští rok, kdy už máme jiný cíl a plán, ale v budoucnu je jisté, že letošní naše návštěva Chorvatska byla sice první, nikoli ovšem poslední.
Jakub Zeman
Jak je možné, že Záruba neskončil?
Arogance. Sebestřednost. Nulová sebereflexe. Namyšlenost. To vše je hokejový komentátor České televize Robert Záruba v posledních letech. V pátek dopoledne ale překročil všechny hranice.
Jakub Zeman
Korupce z českého fotbalu nikdy nezmizí
Už je to nějaký čas, co byl zadržen Roman Berbr. Českými médii se okamžitě rozjela kampaň, podle které to byl jediný zlosyn v českém fotbalu a prý teď bude vše jen růžové. Nebylo před Berbrem, nebude ani po něm.
Jakub Zeman
Výmluvy. To je český fotbal.
Poslední dobou se ve fotbale probírají dvě kauzy. Obvinění Berbra a zastavení ligy. Obě dvě „kauzy“ spojuje to samé. Jen samé výmluvy.
Jakub Zeman
Proč tolik pláče kvůli správnému rozhodnutí?
Slavia včera nepostoupila do LM. Přišla tím o velké miliony a rozjel se velký slavistický a mediální lynč hlavního rozhodčího. Slovinec a celý jeho národ, to dokonce schytal i z evropského parlamentu.
Jakub Zeman
Šlesingr a Hrušínský se projevili jako naprostí....
Koronavirus, který před pár dny ještě zesměšňoval každý, kdo uměl otevřít hubu, momentálně ochromuje celý svět. Za Čechy se jako naprostí jájínkové projevili především dva. Pan Šlesingr a pan Hrušínský.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
KOMENTÁŘ: Český důchodce, pro vládu nepřítel číslo jedna
Vláda dokola opakuje, že nebude na důchody pro příští generace a zbankrotujeme. Nic takového...
Arizonští poslanci zrušili 160 let starý zákon, který zakazoval potraty
Zákonodárci ve Sněmovně reprezentantů v americkém státě Arizona ve čtvrtek schválili zrušení zákona...
Poslední mrazivá noc. Od pátku se bude oteplovat, v neděli se vrátí letní teploty
Ve čtvrtek budou ještě teploty podprůměrné a na horách může sněžit. V pátek ráno dokonce hrozí na...
Rusko vyrábí víc zbraní, než potřebuje na Ukrajině, varoval německý ministr
Rusko podle odhadů německého ministra obrany Borise Pistoriuse už vyrábí více zbraní a munice než...
Samoživitelka skončila v nemocnici a čtvrt roku nemohla pracovat
Téměř deset miliard korun – tolik jen za loňský rok poslaly pojišťovny lidem za úrazy, závažná onemocnění či úmrtí. Životní pojištění pomohlo za...