Jaká je úroveň českého novináře

Je to oblast, o kterou se hodně zajímám. Snažím se číst nejen sportovní servery, ale i spoustu zpravodajských, které český internet nabízí. Je hodně zajímavé sledovat, kam se česká novinařina ubírá.

Na úvod musím říct, že anglicky umím, ale ne tak dobře, abych si v tomto jazyku četl a textu maximálně rozuměl. Pokud pojedu do zahraničí, domluvím se celkem slušně. Bohužel čtenému textu nejsem schopen plně porozumět a proto jsem odkázán na české servery a média. Nejčastěji sleduji Idnes, Novinky, Aktuálně a čtu MF Dnes. Protože jsem velkým sportovním nadšencem, donedávna jsem pravidelně čítal i Deník Sport. To už, vzhledem k neuvěřitelně klesající úrovni tohoto periodika, momentálně nelze.

Přiznám se, že mě to strašně štve, protože Sport jsem četl dlouhá léta. Vždycky u jídla otevřít a dozvědět se, co je nového zejména ve fotbalovém světe. Bohužel od doby, kdy spadl Sport pod Blesk a nad vším převzala otěže paní Šmuclerová, je to čím dál horší. Z novinářů se stali pisálkové, kteří našim hvězdám převážně lezou do zadních částí těla. Nejvíce je to vidět například u Jaromíra Jágra. Já mám Jardu rád, je to takové správně přerostlé dítě, ale čeho je moc, toho je příliš. Další skok nastal, když Sport zakoupil pan Křetínský. Takový obrat, jakým začali psát fotbaloví redaktoři, jsem snad ještě nikdy neviděl. Do té doby byla Plzeň svatá a hrála nejlepší fotbal ve střední Evropě. Najednou začalo být svaté vše kolem Sparty a pokud jde o Plzeň, začaly se najednou počítat penalty, přehmaty a podobné věci.

Nejsem fanouškem ani jednoho z těchto klubů a proto mě štvalo oboje vystupování sportovních novinářů. Ale ta otočka, kterou provedli, mě nadzvedla tolik, že si Sport už prakticky nekupuji. Pokud se vrátím ke klasickým zpravodajským médiím, tak věcí, která mě štve absolutně nejvíce, je naprostá neobjektivita. Místy bych řekl, že jde až o cílenou propagandu. Způsob, jakým nás například informují o krizi na Ukrajině, zavání už vysloveně propagandou. Tvrzení, že všechno ruské je špatné a naopak Ukrajinci jsou ti největší chudáci v celé Evropě, snad nemůže věřit nikdo, kdo prošel alespoň základku.

Nejsem žádný rusofil, ale stejně tak nejsem nadšeným zastáncem Ameriky nebo Evropské unie. A podobné nesmysly mě strašně štvou. Neměli by snad novináři zachovávat za každé situace objektivitu? Pamatujete na válku v Jugoslávii, kde podle médií byli Srbové ti nejhorší v Evropě a naopak kosovští Albánci ti největší chudáci? Až dlouhá léta po konfliktu začalo postupně vycházet najevo, že to všechno nebylo zdaleka tak černobílé, jak psala česká a prozápadní média. Vezměte si jen sestřelení civilního letadla nad východní Ukrajinou. Trosky ještě dopadaly na zem a všem českým novinářům už bylo jasné, že to udělali Rusové. Teď je půl roku od nehody a vyšetřování zatím nepřineslo žádné výsledky. Jsem si přitom jistý, že kdyby to opravdu udělali Rusové, celý svět by to už dávno věděl, protože by šlo o další páku proti nim. Vzhledem k tomu, že je ticho po pěšině, bude pravda asi trochu jinde.

Druhá polovina roku mi ale přeci jen přinesla radost, pokud jde o česká média. Na trh vstoupil časopis Reportér a po hodně dlouhé době jsem si zase  (kromě knížek) s chutí něco přečetl. Výborné a zajímavé články oproštěné  od jakékoliv propagandy a zášti. K časopisu jsem se dostal díky Tomáši Poláčkovi. Redaktor, kterého jsem měl rád už v MF Dnes, mě zatím nezklamal ani v novém časopise. Je dobře, že něco podobného začalo na českém trhu vycházet. Zatím jsem nevynechal ani jedno číslo a věřím, že si svou úroveň udrží i v příštím roce.

Do něj bych si hrozně přál, aby se úroveň novinařiny zase zvedla. Strašně rád bych se znovu dopracoval tomu, že si budu pravidelně kupovat Sport, protože jsem sportovní a hlavně fotbalový nadšenec. Mám ovšem obavu, že za současného vedení k žádné změně nedojde. Stejně tak si přeju, aby se do všech českých médií vrátila objektivita a skutečná pravda a zmizely informace, které si prostě přeje někdo propagovat a rozesílat.